Pentium 4 | |
---|---|
Pentium 4 s jádrem Northwood | |
Specifikace | |
Výrobce | Intel |
Uvedení | 20. listopad 2000 |
Výrobci | Intel |
Výrobní proces | 180 nm, 130 nm, 90 nm, 65 nm |
Počet jader | 1 |
Frekvence | 1,30–3,80 GHz |
Hyper-threading | vybrané modely pozdějších generací |
Front-side bus | 400 MHz 533 MHz 800 MHz |
Instrukční sada | x86, X86 64, MMX, SSE, SSE2, SSE3 |
L1 cache | 8–16 KiB |
L2 cache | 256–2048 KiB |
L3 cache | N/A |
Patice | Socket 423 Socket 478 LGA 775 |
Předchůdce | Pentium III |
Nástupce | Pentium D |
Pentium 4 je jednojádrový procesor sedmé generace architektury x86 (32bit) vyrobený firmou Intel. Je to jeho první kompletní redesign CPU (nazvaný NetBurst) od doby procesoru Pentium Pro uvolněného roku 1995. Oproti procesorům Pentium II, Pentium III a Celeron je jeho architektura jen málo podobná designu procesoru Pentium Pro/P6. Mikroarchitektura NetBurst obsahuje velmi hlubokou instrukční pipeline, aby byla schopna dosáhnout velmi vysokých frekvencí. Představila také novou instrukční sadu SSE2. Pozdější modely Pentia 4 obsahovaly další vylepšení, jako třeba Hyper-threading, vlastnost, která umožňovala procesoru tvářit se jako dva logické procesory.
Původní Pentium 4 (kódové označení Willamette) běželo na 1,4 a 1,5 GHz a bylo uvolněno v listopadu 2000 na platformě Socketu 423 a později na frekvencích od 1,5 GHz do 3,8 GHz na Socketu 478. Sběrnice Front Side Bus běžela na frekvenci 100 MHz, díky technologii Quadruple data rate však efektivně dosahovala rychlosti 400 MHz. Vznikla také low-endová verze Celeron (zvaná taktéž Celeron 4) a high-endová verze Xeon určená pro víceprocesorové systémy.
Procesory Pentium 4 byly nahrazeny 16. dubna 2005 procesory Intel Pentium XE (s jádrem Smithfield), resp. 5. ledna téhož roku mobilními procesory Intel Core Duo (s jádrem Yonah).